Sušená třtinová šťáva z Ekvádoru

Je přírodní „sladidlo“, kterým lze nahradit jakýkoliv rafinovaný cukr. Obsahuje vysoké procento živin, minerálních látek, vitaminů a bílkovin. Je ideální ke slazení různých nápojů, džusů, čajů, výluhů, čokolády, marmelád, sušenek, dezertů atd. Stejně jako včelí med má zklidňující účinky při nachlazení a podporuje vykašlávání. Je to výborný zdroj energie při vyčerpání a zátěži. Sušená třtinová šťáva má 5 x víc minerálů než třtinový cukr a 50 x víc než cukr bílý!

Výroba třtinového cukru (běžně dostupného na trhu) se liší tím, že používá škodlivých chemických látek při rafinaci a tímto procesem se ztrácí minerální látky a vitamíny, které cukrová třtina obsahuje (vzniká tak cukr různých hnědých odstínů a různé vedlejší – povětšinou draze prodávané – produkty (melasa, černý zázrak apod.). Již ve starověkém lékařství existují záznamy, že sušená třtinová šťáva čistí krev, zabraňuje revmatickým potížím, je velmi výživná a je cenným přírodním zdrojem energie. V některých zemích bývá právem nazývána jako „bio-cukr“, protože je zdravá a 100% organická/přírodní. Názvů pro sušenou třtinovou šťávu je mnoho (chancaca, piloncillo, panocha, penuche, mascobado, azúcar de turbinado, jaggery, gur, rapadura, papelillo, raspadura, empanizao čí panela), ne však se vždy jedná o bio a pečlivě zpracované produkty.

Sušená třtinová šťáva se vyrábí odšťavněním nasekaných stébel cukrové třtiny. Lisováním se získává sladká šťáva krásně a intenzivně vonící (podobně jako hroznová šťáva a med) a nazývá guarapo. Odpařováním vody a čířením, kdy se přeléváním odstraňují pevné částice, se šťáva postupně mění v hustou šťávu, která postupně tuhne do pevného stavu. Ztuhlá suchá šťáva se drtí (granuluje) a balí. (Podobně se například vyrábí palmový a jiné 100 % přírodní – nerafinované – cukry).

Hlavní složkou sušené třtinové šťávy je sacharóza (75 a 85% hmotnosti, ve vysušeném stavu), v menší míře je obsažena glukóza a fruktóza. Šťáva obsahuje vitamin A, některé vitaminy skupiny B, vitamin C, D a E. Z minerálních látek pak především vápník, železo, draslík, fosfor, hořčík, měď, zinek a mangan.

Mohlo by vás zajímat:

Sušená třtinová šťáva je známá 8000 let a původně pochází z Indie. Kolem roku 1570 ji Španělé přivezli na americký kontinent. Mezi největší producenty na světě patří Indie, Pákistán, Indonésie, Austrálie a několik jihoamerických zemí.Ekvádor je výjimečná zóna pro pěstování řady produktů, ze kterých je možno vyrábět nekonečný počet alternativních potravin. To je i případ sušené třtinové šťávy, která má v této zemi více než 80-ti  letou tradici výroby.

(Český) bílý cukr z cukrové řepy (a jiné rafinované cukry), je sice vysoce energetický, ale z hlediska výživy zcela „prázdný“, tj. nejsou v něm žádné prospěšné látky, zatěžuje a překyseluje organismus. Je známá i závislot na cukru – na sladkém. Bílý cukr je extrémním příkladem nezdravé potraviny a protipólem sušené šťávy z cukrové třtiny. Dokonce se bílý cukr (podobně jako sůl) nazývá „bílým jedem“ (makrobiotika) i „bílým zlatem“ (český termín popisující levnou výrobu a vysoké zisky výrobce). Jak složitá je výroba bílého jedu jménem cukr (= kolik energie, práce a chemie se vynaloží na to, aby byl bílý, měl tvar a zbavil se všeho prospěšného) se můžete podívat zde.

K masivnímu využití cukrové řepy k výrobě cukru došlo díky blokádě Evropy za napoleonských válek (1803-1815), kdy se do Evropy nemohla dostat cukrová třtina z kolonií. Využilo se tedy objevu německého chemika a farmaceuta Andrease Marggarafa, který již v roce 1747 objevil v kořeni cukrové řepy stejné krystalky cukru jako v cukrové třtině; první kostka cukru byla vylisována v roce 1843 v Dačicích.

Rafinace je „bělení“ cukru. Při rafinaci se surový cukr (má žlutohnědou barvu) rozmíchá s nasyceným cukerným roztokem, sirobem a vzniklá surovina se čistí promýváním vodou v odstředivkách. Částečně rafinovaný cukr se rozpouští v horké vodě na cukerný roztok, který se dále čistí odbarvením a filtrací. K odbarvování se používá adsorpce látek na aktivní uhlí a ionexy. Čistý 75% roztok sacharosy se svařuje, krystalizuje, odstřeďuje a zároveň bělí čistým cukerným roztokem.

Při výrobě cukru se používají následující chemikálie: kyselina sírová, vápno, oxid uhličitý, uhličitan vápenatý, soda, kysličník siřičitý (vzniká spalováním síry). Zajímavé je, že odpad při výrobě cukru (melasa) obsahuje 45 – 55 % sacharosy, kterou již nelze získat „běžným způsobem“ (melasa se dál používá pro výrobu ethanolu (lihu) v lihovarech nebo jako krmivo).

Doporučuji sušenou třtinovou šťávu vyzkoušet. Nebude již ničím jiným sladit, … natož rafinovaným bílým či „zdravým“ rafinovaným třtinovým cukrem!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..